PHILOLOGICA.NET
An Online Journal of Modern Philology ISSN 1214-5505
 

Úvodem k elektronickému časopisu philologica.net

[Introducing the e-journal philologica.net]

Aleš Svoboda

2004-01-13

Vilém Mathesius’ dictum that language is a fortress that can and must be assailed from different sides and with all kinds of weapons becomes the motto of the journal.

Ústav cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a Společnost Viléma Mathesia, složená ze členů tohoto ústavu, předkládá filologické veřejnosti internetový publikační portál philologica.net. Iniciativa k vydávání tohoto časopisu vzešla od lingvistů, ale záměrem vydavatelů je rozšířit publikační pole pro všechny badatele, kteří pracují s jazykem jako předmětem zkoumání, tedy pro všechny filology v nejširším slova smyslu.

V historii zkoumání přirozených jazyků se obor filologie střídavě rozšiřoval a zužoval, a to už od staré Indie přes antiku a středověk do filologicky rozvinutého devatenáctého století. V devatenáctém století zahrnoval obor filologie nejen mocně se rozvíjející historickosrovnávací jazykovědu, ale i jazykovědu orientovanou sociologicky, psychologicky, logicky a filozoficky a dále disciplíny literárněvědné a historickokulturní. V první polovině dvacátého století (a bylo to s nástupem strukturalizmu) se jednotlivé disciplíny snažily o precizní vydělení svého předmětu zkoumání, o důsledné vytváření vlastní terminologie, o vymezení toho, co patří do jazykovědy, co do teorie literatury a co tam nepatří, co patří jinam, co patří do psychologie, co do sociologie a co do nauky o kulturách národů. To sice v mnoha případech vedlo k impozantním výsledkům při prohlubování našich znalostí v rámci dané disciplíny, ale také k poměrné izolaci vzhledem k disciplínám jiným, a tedy k zúžení filologických obzorů.

Ve druhé polovině dvacátého století nastalo opět propojování separovaných disciplín. Jedna skýtala podporu druhé, interdisciplinární výzkumy přinášely nejen nové postřehy, ale i nová řešení problémů. Rozvoj záznamové techniky poskytl obrovské možnosti při uchovávání materiálu mluveného jazyka v téměř původní podobě včetně optického záznamu, a to nejen záznamu mluvčího, ale i okolního prostředí. Rozvoj počítačové techniky umožnil zpracování rozsáhlých jazykových korpusů z hlediska ne desítek a stovek, ale už tisíců parametrů. A přesto dnešní velká produkce v interdisciplinárním zkoumání je nezřídka mladou generací hodnocena jako něco roztříštěného a nezastřešeného společnými záměry. I někteří starší badatelé jsou nakloněni domněnce, že filologie obecně a lingvistika zvláště jsou v dnešní době v krizi.

Osobně bych současnou situaci takto neviděl. Nevidím nic nežádoucího na tom, že jazykové jevy jsou zkoumány spíše interdisciplinárně než samy o sobě, ani nevidím nic nežádoucího na tom, že výsledky těchto zkoumání se mnohdy jeví jako terminologický i filologický chaos. Právě v této souvislosti se mi vybavuje jedna moudrá věta, kterou – jak se u členů a následníků Pražského lingvistického kroužku traduje – pronesl na jedné ze svých přednášek zakladatel kroužku Vilém Mathesius: „Jazyk je jako pevnost, která se může a musí dobývat ze všech stran a všemi prostředky.“ Není bez zajímavosti, že tato věta zazněla z úst badatele, který se programově upjal k jednomu směru – funkčnímu strukturalizmu – a jemu odpovídajícím prostředkům. Byl si však jako skutečný vědec vědom toho, že bádání jinými směry a jinými prostředky není odsouzeníhodné, ale naopak vítané.

Jestliže někdo v současné filologii vidí chaos, měl by si v souladu se současnými poznatky matematiky uvědomit, že i chaos je součástí určitého řádu na vyšší úrovni, součástí určitého směru vývoje, o kterém budeme více vědět za padesát nebo za sto let. Matematici – jak musím se špetkou závisti připustit – jsou ve zkoumání chaotických jevů (jako téměř vždy v historii vědy) kousek napřed. Vezměme si z jejich závěrů zatím aspoň to, že náš filologický chaos je jen dílčím stadiem vývoje našeho vědního oboru či vědních oborů zabývajících se jazykem, jeho užitím v mezilidské komunikaci, jeho rolí v lidském chování, rolí společenského chování při přenosu informací, rolí lidské psychiky, rolí lidského mozku a celé nervové soustavy, rolí člověka ve společnosti a rolí společnosti v psychice jednotlivce zprostředkovávané přirozeným jazykem a jevy, které s tímto zprostředkováváním souvisejí i zdánlivě nesouvisejí. Plně chápu ty zástupce nové badatelské generace, kteří se snaží ukázat, že cesty k prohloubení našich znalostí nevedou jen přes větší a větší specializace a větší a větší detaily, tedy přes obrovskou spoustu více či méně uspořádaných poznatků, ale také přes zkoumání tohoto zdánlivého chaosu v širších souvislostech, v širším smyslu, než je ten "úzce" filologický.

Naším časopisem chceme poskytnout rychlé publikační možnosti všem, kteří se na rozvoji filologických disciplín chtějí podílet a kteří chtějí také přispět k tomu, aby filologický "chaos" z přelomu tisíciletí byl spolehlivým zdrojem dalšího poznání.

[Viewed on 2019-09-16]
Philologica.net is published by
Albis - Giorgio Cadorini
(From 2004 to 2016 the journal was published by
The Vilém Mathesius Society,
Opava, Czech Republic)
Copyright © 2003-2019, Philologica.net