PHILOLOGICA.NET
An Online Journal of Modern Philology ISSN 1214-5505
 

Je „myšítko“ slovem složeným?

[Is the Czech word “myšítko” a compound?]

Jan Vomlela

2004-03-11

The article is a contribution to Czech word formation studies. Unlike in English, the most productive way of forming new words in Czech is derivation. The article examines the possibilities of Czech forming and accepting blend-compounds.

Je „myšítko“ slovem složeným?

V důsledku rychlého pokroku v oblasti informačních technologií se v poslední době v českém jazyce setkáváme s početnými novotvary. Kdo např. sledoval počítačový kurz, který v roce 2002 vycházel na pokračování v pátečních Lidových novinách, mohl si ve vydání z 27.9.2002 na str. 16 přečíst, že je na ikonu potřeba „poklepat pravým myšítkem“ ve smyslu „pravým tlačítkem myši“. Čtenář vnímavý ke své mateřštině se nad tímto slovem možná se zaujetím pozastaví. Pro lingvistu je to důvod k zamyšlení nebo rovnou badatelský podnět.

Své bádání můžeme dnes docela dobře začít např. zadáním slova do některého z internetových vyhledavačů. Kdo tak učiní, nalezne např. s použitím Googlu [1] více než 300 výskytů slova myšítko na českém webu. Prozatím se s tímto slovem můžeme běžně setkat v on-line manuálech k počítačovým hrám, ale jeho užívání se rozšiřuje, jak o tom svědčí následující příklad, jímž je dáván návod, jak postupovat, chceme-li na svých internetových stránkách propagovat výrobce ortopedických polštářů:

Umístíte-li odkaz na naše stránky na stránky Vaše, budeme Vám opravdu vděční. Technicky není nic jednoduššího. Jde jen o vložení jednoduchého kódu do těla Vaší stránky. … Kód zkopírujte třeba tak, že na této stránce jej označíte myší, stisknete pravé myšítko a zvolíte Kopírovat (nebo Copy). [2]

V drtivé většině výskytů je slovo myšítko použito ve významu „tlačítko myši“. Jen velmi malý počet dokladů nese význam „kurzor myši“:

1. Nevím co tvé myšítko dělalo, že tě zavedlo až sem.[3]
2. … ponecháte-li myšítko na fotce …[4]

Položme si v následujícím textu otázku po původu tohoto novotvaru. Jaksi automaticky se nabízí srovnání s podobnými slovy odvozenými příponou –tko - např. kružítko, razítko, lehátko, stínítko, držátko, těžítko, ořezávátko nebo šidítko apod. Mluvnice češtiny 1[5] o těchto slovech uvádí, že se jedná o deminutiva ke slovům odvozeným příponou –dlo a dále že jsou vesměs odvozena od slovesného základu, tedy deverbativa (1986 : 252). Tak např. od slovesa opírat se je odvozeno substantivum opěradlo a od něj zdrobnělina opěrátko. Podobných uskupení najdeme v češtině více: šlapat – šlapadlo – šlapátko, razit – razidlo – razítko, stínit – stínidlo – stínítko atd. Bylo by zjednodušením se domnívat, že takovéto „ideální trojice“ se dají vystopovat u všech podstatných jmen končících na –tko. U některých z nich tvar na –dlo buď nikdy neexistoval, vyšel z užívání anebo u něj došlo k významovému odlišení: např. neříkáme šididlo, ale šidítko a kukadlo se významem liší od kukátko. Obecně ovšem platí, že u všech těchto podstatných jmen lze určit jejich slovesný základ. Do značné míry také platí, že v důsledku jejich odvození od podstatných jmen typu –dlo si tato jména uchovávají určitý odstín deminutivnosti, ať už u nich nalezáme paralelu –dlo/-tko nebo ne.[6] Ve světle těchto informací se nám slovo myšítko musí zdát výjimečné, neboť k němu nenacházíme příbuzné sloveso ani slovo s příponou –dlo a je evidentní, že taková slova v češtině ani nikdy neexistovala. Jak to lze vysvětlit? Jak vyložit původ tohoto slova? Zůstaneme-li na poli slov odvozených, můžeme argumentovat tím, že deminutivní povaha koncovky –tko se dobře hodí k označení malého a jednoduchého prostředku, jakým je tlačítko myši. [7] Jinak nám ovšem nezbyde nic jiného, než připustit, že zde došlo k odvození od podstatného jména a ne od slovesa, jak je to pro tuto skupinu substantiv obvyklé.

Vydejme se teď poněkud jiným směrem a připusťme možnost, že myšítko není slovem odvozeným, nýbrž složeným, a to tzv. splynulinou neboli kufříkovým slovem. Jde o způsob slovotvorby typický pro jazyky s žádnou nebo minimální flexí, jakým je například angličtina. U tohoto typu skládání dochází ke „splynutí“ dvou slov. Přitom jsou obě slova jakoby v půli „rozříznuta“ a skládání se účastní pouze počáteční část prvního slova a koncová část druhého. Vznikne tím jakýsi „slovní koktejl“. V angličtině se k označení tohoto druhu tvoření slov používá termín „blending“, což v překladu znamená „mísení“ nebo „mixování“, a jde zde o poměrně běžný jev. Uvádím několik příkladů:

breakfast (snídaně) + lunch (oběd) = brunch (jídlo mezi snídaní a obědem, pozdní snídaně)
the Channel (Kanál La Manche) + tunnel = the Chunnel (podmořský tunel spojující Francii s Británií)

Některé splynuliny byly z angličtiny přejaty do češtiny, aniž by ovšem byla jejich kompoziční povaha českým mluvčím zaregistrována. V předpovědi počasí např. hovoříme o výskytu smogu, což je slovo, které v angličtině vzniklo složením slov smoke (kouř) a fog (mlha). Ne každý elektrotechnik si uvědomí, že slovo transistor je výsledkem spojení anglických slov transfer (přepnout) a resistor (rezistor, odpor). Ti, kdo pracují s počítačem, zase možná ani nevědí, že slovo bit je rovněž původem složenina vzniklá z binary (binární, dvojkový) a digit (čislice). K dalším splynulinám, které čeština z angličtiny přejala a běžně se užívají, patří např. moped nebo motel.

Uvedené příklady jsou ilustrací slovotvorných možností, jimiž angličtina v tomto ohledu disponuje. Čeština naopak není tomuto druhu skládání příliš nakloněna. Splynuliny v ní vzhledem k jejímu flektivnímu charakteru působí cizorodě. Stěží bychom měli chuť dát si *sňoběd a při zhoršených rozptylových podmínkách hovořit o *komlze nebo *mlkouři. To neznamená, že by tvoření slov skládáním bylo v češtině okrajovou záležitostí. Složených slov je v češtině naopak dostatek.[8] Čeština ovšem při skládání dává přednost spojování celých slov pomocí přechodových morfů. Typická jsou kompozita utvořená spojením dvou slov pomocí morfu o: novostavba (tedy „nová stavba“), starověk, kosočtverec, jazykověda, vodoléčba aj. Složené slovo v češtině a anglický „blend“ se od sebe tedy liší v tom ohledu, že čeština dává přednost prosté kompozici slov (nejčastěji v kombinaci s derivačními prostředky), kdežto anglické splynuliny jsou složením pouze částí slov.

V poslední době se zdá, že splynuliny jakožto způsob slovotvorby začínají pronikat do češtiny. Nejčastěji se tak děje prostřednictvím internetu a sdělovacích prostředků. V mnohých případech jde o okazionalismy[9], jejichž charakteristickým znakem je ohraničenost v čase – módnost. Na přelomu let 2000/2001 se v souvislosti s krizí v ČT hovořilo o bobovizi a bobozprávách, tj. zpravodajství České televize pod vedením Jany Bobošíkové. Výraz oposmlouva se zase používal k označení opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD po volbách v roce 1998. Veškeré doklady výskytu těchto slov na internetu se datují zpět do období let 2000/2001 resp. 1998. Poté se přestala užívat, protože pozbyla aktuálnosti spolu s událostmi, k nimž se vztahovala. Nicméně můžeme existenci podobných slov považovat za doklad určité „ochoty“ českého jazyka tvořit a přijímat splynuliny. Příznivým faktorem působícím při vzniku slov bobovize, bobozprávy a oposmlouva je jistě zakončení prvního slovotvorného členu na –o, shodného s přechodovým morfem, který čeština při kompozici typicky využívá.

Výskyt splynulin v českém jazyce souvisí s rostoucím počtem českých mluvčích, kteří dnes ovládají angličtinu jako cizí jazyk. Vzhledem k množství informací, které jsou k dispozici pouze nebo primárně v tomto jazyce, je zvládnutí angličtiny jedním z předpokladů „flexibility“, na niž je v dnešní společnosti kladen velký důraz. V důsledku dobrovolného i nuceného „setkávání se“ s angličtinou pak dochází k více či méně uvědomělému obohacování češtiny a přejímání nejen nových slov, ale i typicky anglických „jazykových schémat“ či struktur, které bych nazval „skrytými anglicismy“. Důležitou úlohu přitom nepochybně hraje kreativita mluvčích. Někdy se v češtině ujme překlad anglického slova z důvodu výstižnosti. Uveďme např. užívání slova červ pro počítačový vir - anglicky worm – a související podobnost s napadeným jablkem. Jiný příklad z již výše zmíněného počítačového kurzu LN tlačítka klávesnice stisknutá ve stejný čas, angl. keys pressed at the same time, dokumentuje skutečnost, že se tak může dít stejně dobře na poli gramatiky jako slovotvorby. Nejedná se přitom o méně zdařilý překlad do češtiny, ale o nepřímé ovlivnění angličtinou. Je ovšem třeba říci, že k přejímání těchto struktur dochází pouze v případech, kdy je český jazyk schopen nové struktury přijmout. Ponechávám zde stranou veškeré stylistické aspekty výše zmíněných jazykových skutečnosti, jež by samy o sobě jistě vydaly za další samostatný článek.

Snad se mi předešlými řádky podařilo objasnit důvod, proč jsem nakloněn považovat slovo myšítko nikoli za derivát, ale za kompozitum, konkrétně splynulinu utvořenou ze slov myš a tlačítko popř. přídavného jména myší (v hovorové češtině) a substantiva tlačítko.[10] Dále se domnívám se, že slovo myšítko (ať už se jedná o derivát či kompozitum) má značnou naději na přežití, že nezůstane pouhým okazionalismem, ale zařadí se mezi běžně užívaná slova především díky tomu, že jeho stavba je typicky česká a nepůsobí cizorodě.

Poznámky

[1] www.google.com

[2] http://polstare.ic.cz/podpora.htm, cit. 18.1.2003, tučný tisk můj

[3] http://galio.unas.cz/uvod.html, cit. 18.1.2003

[4] www.posazavsky-pacifik.cz/fot.html, cit. 18.1.2003

[5] Mluvnice češtiny 1, Praha 1986. Autorem výkladu o tvoření slov je M. Dokulil.

[6] V tom lze souhlasit s Mluvnicí češtiny 1 (1986 : 253), přestože u některých jmen je podle mého názoru odstín deminutivnosti vnímán jen minimálně (např. lehátko, měřítko, pravítko)

[7] srov. Mluvnice češtiny 1 (1986 : 253)

[8] Pro účely tohoto článku se věnuji pouze kompozici substantiv. Velmi podrobně rozebírá možnosti češtiny v oblasti tvoření slov skládáním Dokulil v Mluvnici češtiny 1 (1986), od něhož také přebírám většinu příkladů.

[9] K okazionalismům viz článek Vladimíra Staňka Okazionalismy v současné české publicistice. NŘ 85, 2002, s. 57-67.

[10] Kromě běžného tlačítko myši lze také v hovoru slyšet myší tlačítko, tj. vlastně myšítko.

Literatura:

Bozděchová, Ivana (rok neuveden): Tvoření slov skládáním. ISV Praha, ISBN 80-85866-04-8.

Machek, V. (1997): Etymologický slovník jazyka českého. LN Praha, ISBN 80-7106-242-1

Misztal, Mariusz (1998): Tests in English. Word-formation. Fragment Havlíčkův Brod. ISBN 80-7200-186-8

Mluvnice češtiny 1: Academia Praha, 1986.

Rejzek, J. (2001): Český etymologický slovník. Leda Voznice, ISBN 80-85927-85-3

Staněk, V. (2002): Okazionalismy v současné české publicistice. Naše řeč 85/2002, s. 57-67. ISSN 0027-8203

[Viewed on 2019-12-11]
Philologica.net is published by
Albis - Giorgio Cadorini
(From 2004 to 2016 the journal was published by
The Vilém Mathesius Society,
Opava, Czech Republic)
Copyright © 2003-2019, Philologica.net