PHILOLOGICA.NET
An Online Journal of Modern Philology ISSN 1214-5505
 

Poznámky k životu Františka Sedláčka

[Some notes about the life of František Sedláček]

Roman Sukač

2004-08-06

The aim of the article is to complete biographical information of František Sedláček (1882- 1965) who in the 1910s wrote several interesting works concerning the origin and development of Slavic accentuation.

Článek o českém badateli v oblasti slovanské akcentologie, který jsme uveřejnili v Roczniku Slawistycznem t.LIV, 2004[1], byl zaměřen hlavně na rozbor Sedláčkovy vědecké práce a biografické údaje byly kvůli úspoře místa zestručněny. Následující text by měl tyto informace doplnit.

František Sedláček se narodil 29. listopadu 1882 v Dolních Ředicích jako jediný syn Josefa Sedláčka, rolníka v Dolních Ředicích a Anny Sedláčkové, rozené Vondroušové.[2] V letech 1895-1902 navštěvoval gymnázium v Hradci Králové.[3] Více než jazyky ho zajímala matematika a fyzika, z nichž měl na vysvědčení výborné a chvalitebné. Z latiny, řečtiny a němčiny to byly většinou dobré. Podle vzpomínek P. Bíly Sedláček tvrdil, že po ukončení střední školy se chtěl věnovat právě matematice a fyzice, protože s jazyky měl problémy. Jazykům se však věnoval proto, aby výsledky neměl ještě horší – a u jazykovědy už zůstal.[4] P. Bíla i H. Aujezdská si vzpomínají, že podle hodnocení Sedláčkovy manželky i dcery neměl Sedláček dostatečný jazykový cit – nebyl schopen se naučit správné přizvukování a intonaci. Jazyky se v podstatě „nadřel“. Nicméně v letech 1902-1907 studoval na FF UK v Praze slavistiku. Podle Indexu magistrorum et scholarum si zapisoval hlavně předměty z historické a srovnávací mluvnice indoevropských jazyků. Nejvíce předmětů studoval Sedláček u Josefa Zubatého – např. sanskrt, avestu, litevštinu a indoevropskou gramatiku. Mezi Sedláčkem a Zubatým byl užší vztah, protože byli později v písemném styku.[5]

Sedláček si dále zapsal např. latinu, řečtinu, staroslověnštinu (u F. Pastrnka), srbštinu, chorvatštinu, polštinu, ruštinu, ukrajinštinu angličtinu, němčinu, gótštinu, staročeštinu (u J. Gebauera), současnou češtinu a také předmět Přízvuk a kvantita v jazycích slovanských (u F. Pastrnka).[6] Pastrnek pravděpodobně upozorňoval na to, že otázka původu a vývoje přízvuku ve slovanských jazycích není dosud dostatečně osvětlena, a zřejmě doporučil Sedláčkovi, aby se této problematice věnoval i ve své disertační práci. Tu také Sedláček pod názvem K osudu praslovanských slabik dlouhých ve spisovné češtině v roce 1907 obhájil. Hlavní rigorózum s výborným prospěchem vykonal ze slovanské filologie a srovnávacího jazykozpytu, vedlejší rigorózum z filosofie ovšem jen s prospěchem dostatečným. Přesto byl roku 1908 promován doktorem filosofie.[7]

Následovala další studia. V zimním semestru 1908/1909 Sedláček opět studoval na FF UK – německou literaturu a historickou mluvnici němčiny.[8] Od června 1909 do března 1910 navštěvoval Sedláček Imperatorskij moskovskij universitět v Moskvě, kde, mimo jiné, poslouchal přednášky Romana F. Brandta o ruské historické mluvnici, a také gótštinu a srovnávací mluvnici u W.J.Poržezinského.[9]

Podle jistých náznaků v Sedláčkových dopisech měl Zubatý svým vlivem dopomoci Sedláčkovi k místu vychovatele v nějaké, zřejmě ruské šlechtické rodině.[10] Z toho patrně sešlo, protože od září roku 1910 Sedláček přijal místo učitele na dvojtřídní obchodní škole v Kolíně.[11] Po dobu jednoho roku tam vyučoval němčinu, češtinu a ruštinu.[12] Také si doplnil učitelské vzdělání a složil kolokvium z pedagogiky a psychologie.

Obrázek

V roce 1911 Sedláček přešel na Obchodní akademii v Karlíně s pracovním zařazením „suplující učitel ruštiny a ruské korespondence“. Na tomto ústavu strávil 28 let až do svého penzionování v roce 1939.

19. listopadu 1912 se Sedláček oženil s Pavlou Netušilovou, dcerou laboranta Vojtěcha Netušila.[13] Od roku 1921 měli pak Sedláčkovi trvalé bydliště na Kaizlově ulici v Karlíně.[14]

Od roku 1905 byl Sedláček pravidelně povoláván na různá vojenská cvičení.[15] Po vypuknutí První světové války Sedláček narukoval. Dvakrát byl vyznamenán – Železným křížem v roce 1916 a Stříbrným křížem v roce 1918.[16] Válku přežil ve zdraví a tak se po demobilizaci mohl vrátit domů.

V roce 1910 Sedláček publikoval v Listech filologických výtah ze své stejnojmenné diplomové práce K osudu praslovanských slabik dlouhých v češtině . Myšlenky tam uvedené dále rozpracoval ve dvou článcích K přízvukovým otázkám jazyků baltoslovanských ve Sborníku filologickém v letech 1910-11. Souhrnně jsou Sedláčkovy názory na vývoj slovanské nominální akcentuace prezentovány v knize Přízvuk podstatných jmen v jazycích slovanských, kterou roku 1914 vydal vlastním nákladem. Přitom už čtyři roky pracoval jako středoškolský učitel, dva roky byl ženatý a očekávalo se, že brzy založí rodinu a bude mít existenční starosti. Do toho navíc přišla válka a Sedláček musel odejít na frontu.

Dopis J. Zubatému z 26.3.1915 dokládá, že Sedláček stále měl vědecké ambice :"…Jsem živ a zdráv a tudíž se má habilitační žádost nestala posud bezpředmětnou. Vyřízení v době zákonité – do konce letního běhu – mně stačí, protože kdo ví, budeme-li do té doby doma. Polštině bych již mohl a chtěl vyučovat…"

Válka ovšem tak brzy neskončila. Nemáme doklady o tom, zda Sedláček svou habilitační žádost skutečně podal. Možná ano, ale nebyla kladně vyřízena, možná ji Sedláček nepodal a rozhodl se vědy zanechat. To jsou jen spekulace. V každém případě už v dubnu 1917 byl Sedláček připuštěn (patrně po předchozí žádosti) k Učitelské zkoušce z ruské řeči a korespondence.[17] Pro zajímavost uvedeme požadavky, které Sedláček musel splnit, aby se stal kvalifikovaným učitelem ruštiny:

Především to byl „domácí úkol“:[18]

1."Z ruského jazyka: Akcentuace přídavného jména v jazyce ruském. Úvodem budiž předeslán kriticko-bibliografický přehled prací o akcentu ve slovanštině, zvláště pak v jazyce ruském. Práce budiž napsána jazykem ruským."

2."Z ruské korrespondence obchodní: Provésti jest asi desíti – nejvýš dvanácti – dopisy, a to až do konečného vyúčtování, obchodní transakci mezi moskevskou X firmou, obchodující kožešinami sibiřskými, a X firmou pražskou, počínaje cirkulářem firmy ruské. Do počtu dopisů buďtež včleněny dva dopisy upomínací s příslušnou odpovědí omluvnou, a ve všech dopisech, cirkulář vyjímaje, buďtež uvedeny buď v závorkách anebo na okraji obraty a fráze obdobné. Ke konci buď připojen stručný nástin o tom, jak by kandidát objasnil svým žákům celý postup transakce."19]

Oba tyto úkoly Sedláček vypracoval a odevzdal a komise je shledala velmi dobrými. Pak následovaly ústní zkoušky. Nejprve to byla letní zkouška z ruštiny a ruské obchodní korespondence. Sedláček dostal tyto úkoly:

"Dvinská listina XV.stol. č.14. (vyd. Šachmatov str.25)budiž podrobně gramaticky vyložena."

"Kateřina II. a její vrstevníci v literatuře ruské. Práci jest napsati jazykem ruským." Oba úkoly zhodnotila komise jako dostatečné.

"Jaký má býti sloh obchodní korespondence (jazykem ruským)."

"Několik dopisů (ne více než-li čtyři nebo pět) týkajících se nákupu sibiřských kožišin (jaz. ruským)."

Z těchto dvou úkolů dostal Sedláček velmi dobrou.

V zimním období to pak byly zkoušky z obchodní nauky, účetnictví, korespondence a prací kontorních a zkouška z češtiny.

Výsledné hodnocení bylo:

"Z ruského jazyka jako předmětu hlavního s výsledkem dostatečným"

"Z ruské obchodní korespondence jako předmětu hlavního s výsledkem velmi dobrým"

"Z nauky obchodní jako předmětu vedlejšího s výsledkem dobrým"

"Z účetnictví, korespondence a prací kontorních jako předmětu vedlejšího s výsledkem dobrým"

"Z češtiny jako jazyka vyučovacího s výsledkem velmi dobrým."

"Dne 16. prosince 1918 byl Sedláček uznán způsobilým vyučovat ruštinu a ruskou obchodní korespondenci na vyšších školách obchodních s českým jazykem vyučovacím."[20]

5.11.1919 se konala schůze městského zastupitelstva v Karlíně (38 členů a starosta Petr Zenkl).[21] Na této schůzi byl František Sedláček jednohlasně jmenován definitivním učitelem s titulem profesor.

Dne 14. 10. 1918 se manželům Sedláčkovým narodila dcera Ludmila.

Jak je zřejmé, Sedláček měl tedy po válce úplně jiné starosti než bádání v akcentologii. Existenční problémy byly zřejmě důvodem, proč Sedláček zanechal vědecké dráhy. Patrně se také přestal seznamovat s odbornou literaturou a ztratil kontakt s univerzitním prostředím. Poslední dopis J. Zubatému je z roku 1915; jiné dopisy se v archivu Zubatého ani v archivu jiných českých vědců nezachovaly.

Na obchodní škole v Karlíně Sedláček působil až do 31.12. 1939. Určitě se v činnosti školy nějak více angažoval. Obchodní škola vydávala každý rok výroční zprávy, kam přispívali i učitelé. Bohužel, žádná z těchto zpráv se nezachovala a podle vyjádření současného ředitele (dnes obchodní akademie) byly patrně všechny tyto zprávy po roce 1948 skartovány nebo se nacházejí neznámo kde. Prozatím nemáme jakékoliv zprávy o Sedláčkově činnosti v této instituci.

Rok 1939 byl osudným nejen pro český národ, ale i pro Sedláčka. Podle všech skutečností byl předčasně penzionován "Se zřením k vynesení ze dne 21. srpna 1939, č.106.456/39-II/3[22], které Vám bylo doručeno dne 1.září 1939 a proti němuž jste nepodal námitky ve stanovené lhůtě, dávám Vás...do trvalé výslužby dnem 31.prosince 1939..."[23] V Sedláčkově rodině panuje přesvědčení, že Sedláček si svůj odchod víceméně zavinil sám, protože říkal, co si myslel, a se svými názory se netajil. Politicky měl být orientován doleva, pravděpodobně ve třicátých letech vstoupil do KSČ a v období procesů v padesátých letech z ní vystoupil.[24]

Podle Pavla Bíly a Heleny Aujezdské byl Sedláček velmi svérázný člověk. Vášnivě se učil cizím jazykům. Několik z nich pochopitelně uměl aktivně, určitě rusky, německy, srbochorvatsky. Pasivně znal kolem dvaceti jazyků.[25]Jazyky se učil také tím, že srovnával cizojazyčná vydání Nového zákona.[26] Sám pak ze svého platu podporoval nadějné studenty, aby se cizímu jazyku učili a sám dokonce „vyhledával oběti“, které by mohl nějakému jazyku učit. Svou dceru Ludmilu poslal na studijní pobyty do Francie a Belgie. Jazyky byly jeho jedinou vášní. Zachoval se Sedláčkův lístkový katalog, kde si Sedláček sestavoval jakýsi „multivoc“ – tedy slova s odpovídajícími ekvivalenty v různých jazycích [27]. O praktičnosti tohoto slovníku je možné pochybovat - Sedláček si totiž jen vypisoval, jak se které slovo řekne v určitých jazycích. Doklady jsou hlavně z indoevropských a semitských jazyků, ovšem bez příkladů nebo rekonstrukcí původních tvarů.

Sedláček byl nepraktický člověk, nespolečenský, manuálně nezručný kromě zahradnických prací a nesportovní. Neměl prý představu o každodenním chodu domácnosti. Byl patriarchální typ, který přiděloval peníze a nenacházel pochopení pro zdánlivě nepraktické věci. Ve stáří už měl jen jedinou zálibu, a to studium jazyků.[28]

František Sedláček zemřel 3.2.1965 v Praze 4 v léčebně dlouhodobě nemocných, o čtyři roky později, než jeho manželka Pavla. Nezanechal po sobě žádnou registrovanou pozůstalost a i archivní doklady jsou velmi kusé. Sedláčkova vědecká kariéra byla velmi krátká. Sedláček také nepracoval v žádné vědecké instituci a jeho odborné práce byly spíše dílem vzdělaného amatéra. Nebýt toho, že byl po válce citován a objevován v zahraničí [29], zapadl by i on v zapomění. Tato práce by měla alespoň částečně zaplnit mezeru v tom, co o Sedláčkovi víme.

Poznámky

[1] Sukač, R.; Šaur, V.: František Sedláček - zapomenutý badatel ve slovanské akcentologii., Rocznik Slawistyczny, t. LIV, 2004, str. 87-101.

[2] Zachován Sedláčkův rodný list; v majetku P.Bíly.

[3] Zachován opis Sedláčkova maturitního vysvědčení, v majetku P.Bíly.

[4] Podle gymnazijního vysvědčení měl v Sedláček v první třídě tyto známky – matematika -1, fyzika – 1, řečtina – 2, latina –3. němčina – 3; maturitní vysvědčení – matematika - 2, fyzika -1, čeština -2, němčina –3, řečtina –2, latina –2; vysvědčení v majetku P.Bíly.

[5] Zachovalo se 11 dopisů z let 1907-1915 (Archiv AV ČR, fond Josef Zubatý, sign.II b 1, i.č.451, kart.6)

[6] Nejazykovědných předmětů si Sedláček zapsal málo – Základy psychologie, Psychologie řeči, Archeologická cvičení, Pedagogiku, Zdravotnictví na školách a Dějiny filosofie (u TGM). Celkem si zapsal 88 předmětů (Index magistrorum et scholarum UK, číslo 2329, v majetku P.Bíly).

[7] Potvrzení Děkanství FF c.k. české univerzity, č. 471, 17.6.1911, v majetku P.Bíly.

[8] Arch přihlašovací pro mimořádného posluchače na c.k. Karlo-Ferdinandově univerzitě české, v majetku P.Bíly.

[9] Zachována průkazka vstupu se zapsanými předměty a český opis Brandtova potvrzení o tom, že Sedláček navštěvoval jeho přednášky, v majetku P.Bíly.

[10] „… odpovídám na Vaše oba dopisy i telegram ve velikém rozčilení. Mám velikou radost a nechci se ani vžítí do té myšlenky, že bych to místo dostal; to by bylo přílišné štěstí… Místo bych rozhodně přijal… Dovedl bych svého chovance...(nečitelné)…abych měl tu a tam volnou chvíli. A zvlášť když by pán později vstával, po rusku…Napište mi tedy, prosím Vás, adresy zástupců té Excelence. Dopsat jim (česky nebo rusky) by asi nebylo nic platno. A představení by bylo rozhodně lepší. Napište mně však pro všechny případy adresy a tituly…“(Dopis J. Zubatému z 16.6.1910)„…Mám děkovací dopis mého bývalého žáka lesního adjunkta p. Fechtnera, kterého jsem učil v Lípě mathematice…Bude-li možno, použijte ho. Jím chci dokumentovati své paedagogické schopnosti, na něž oni páni kladli také velkou váhu…“(Dopis J. Zubatému z 25.6.1910).

[11] Sedláček měl úvazek 24 hodin týdně – 6 hodin češtiny, 6 hodin ruština a 12 hodin němčiny (Osvědčení Ředitelství Obchodní akademie v Kolíně, č.2369 z 16.6.1919).

[12] V Roční zprávě obchodní školy v Kolíně z roku 1910-11 se zachoval Sedláčkův článek Počátky ruské mluvnice, populární výklad o tom, proč se učit rusky a jaké jsou obtíže při výuce tohoto jazyka.

[13] Oddací list zachován, v majetku P.Bíly.

[14] Přesněji je to podle přihlášky trvalého pobytu takto: 19.1.1914 – Kaizlgasse 13; 26.11. 1914 – Královská 76; 12.2. 1916 – Karlova 35; ?.?. 1921 – Kaizlova 7; Pavla Sedláčková – 18.9.1939 – 22.1.1941 Hradišťko X. 546 (Sedláčkovi zde měli chatu); 22.1.1941 – Kaizlova 7; 1.1.1950 – Kaizlova 7.

[15] 1905 – vojenská služba; cvičení 1906, 1910, 1912, 1913 – staré mocnářství rozhodně nenechávalo své záložáky zahálet (Hauptgrundbuchsblatt č.2215, Vojenský ústřední archiv Praha).

[16] Hauptgrundbuchsblatt č.2215, Vojenský ústřední archiv Praha.

[17] Dokument České vědecké zkušební komise pro učitelství na školách obchodních v Praze, v majetku P. Bíly.

[18] Viz předchozí poznámka.

[19] Viz předchozí poznámka.

[20] Viz předchozí poznámka.

[21] Zachován protokol; v majetku P.Bíly.

[22] Tento dokument zatím nemáme k dispozici.

[23] Vyrozumění Ministerstva školství a národní osvěty č.111.172/39-II/3., ze dne 31.10.1939.

[24] Zatím neověřeno.

[25] Zachována učebnice Harder, E: Arabische Grammatik; Heidelberg 1921, se Sedláčkovými poznámkami a vypracovanými cvičeními; v majetku R.Sukače.

[26] Některá cizojazyčná vydání NZ se Sedláčkovými poznámkami jsou zachována; nyní v majetku P.Bíly.

[27] V majetku autora.

[28] Vzpomínky P.Bíly a H.Aujezdské.

[29] Nejnověji Thomas Olander z Kodaňské univerzity : "It happens that my theory about the rise of accentual mobility in Baltic and Slavic (the alternation between, e.g., Lith. nom. sg. galva, acc. sg. gálvaN etc.; or Russian golová gólovu etc.) is very close to Sedlacek's - we both think of an accent retraction from "circumflex" (i.e., short and contracted) endings. I had made my own hypothesis when I discovered that Sedlacek in his 1914 book ("Prizvuk podstatnych jmen...") gives almost exactly the same formulation as mine."(dopis autorovi z 2.7.2004; srov. také Olander, T.: The Ending-Stressed Word Forms of the Baltic and Slavic Mobile paradigms., in Per aspera ad asteriscos. Studia Indogermanica in honorem Jens Elmegard Rasmussen sexagenarii Idibus Martiis anno MMIV., eds. Hyllested, A. et. al., Innsbruck 2004)

[Viewed on 2024-10-10]
Philologica.net is published by
Albis - Giorgio Cadorini
(From 2004 to 2016 the journal was published by
The Vilém Mathesius Society,
Opava, Czech Republic)
Copyright © 2003-2024, Philologica.net