Článek o českém badateli v oblasti slovanské akcentologie, který jsme uveřejnili v Roczniku Slawistycznem t.LIV, 2004[1], byl zaměřen hlavně na rozbor Sedláčkovy vědecké práce a biografické údaje byly kvůli úspoře místa zestručněny. Následující text by měl tyto informace doplnit.

František Sedláček se narodil 29. listopadu 1882 v Dolních Ředicích jako jediný syn Josefa Sedláčka, rolníka v Dolních Ředicích a Anny Sedláčkové, rozené Vondroušové.[2] V letech 1895-1902 navštěvoval gymnázium v Hradci Králové.[3] Více než jazyky ho zajímala matematika a fyzika, z nichž měl na vysvědčení výborné a chvalitebné. Z latiny, řečtiny a němčiny to byly většinou dobré. Podle vzpomínek P. Bíly Sedláček tvrdil, že po ukončení střední školy se chtěl věnovat právě matematice a fyzice, protože s jazyky měl problémy. Jazykům se však věnoval proto, aby výsledky neměl ještě horší – a u jazykovědy už zůstal.[4] P. Bíla i H. Aujezdská si vzpomínají, že podle hodnocení Sedláčkovy manželky i dcery neměl Sedláček dostatečný jazykový cit – nebyl schopen se naučit správné přizvukování a intonaci. Jazyky se v podstatě „nadřel“. Nicméně v letech 1902-1907 studoval na FF UK v Praze slavistiku. Podle Indexu magistrorum et scholarum si zapisoval hlavně předměty z historické a srovnávací mluvnice indoevropských jazyků. Nejvíce předmětů studoval Sedláček u Josefa Zubatého – např. sanskrt, avestu, litevštinu a indoevropskou gramatiku. Mezi Sedláčkem a Zubatým byl užší vztah, protože byli později v písemném styku.[5]

Sedláček si dále zapsal např. latinu, řečtinu, staroslověnštinu (u F. Pastrnka), srbštinu, chorvatštinu, polštinu, ruštinu, ukrajinštinu angličtinu, němčinu, gótštinu, staročeštinu (u J. Gebauera), současnou češtinu a také předmět Přízvuk a kvantita v jazycích slovanských (u F. Pastrnka).[6] Pastrnek pravděpodobně upozorňoval na to, že otázka původu a vývoje přízvuku ve slovanských jazycích není dosud dostatečně osvětlena, a zřejmě doporučil Sedláčkovi, aby se této problematice věnoval i ve své disertační práci. Tu také Sedláček pod názvem K osudu praslovanských slabik dlouhých ve spisovné češtině v roce 1907 obhájil. Hlavní rigorózum s výborným prospěchem vykonal ze slovanské filologie a srovnávacího jazykozpytu, vedlejší rigorózum z filosofie ovšem jen s prospěchem dostatečným. Přesto byl roku 1908 promován doktorem filosofie.[7]

Následovala další studia. V zimním semestru 1908/1909 Sedláček opět studoval na FF UK – německou literaturu a historickou mluvnici němčiny.[8] Od června 1909 do března 1910 navštěvoval Sedláček Imperatorskij moskovskij universitět v Moskvě, kde, mimo jiné, poslouchal přednášky Romana F. Brandta o ruské historické mluvnici, a také gótštinu a srovnávací mluvnici u W.J.Poržezinského.[9]

Podle jistých náznaků v Sedláčkových dopisech měl Zubatý svým vlivem dopomoci Sedláčkovi k místu vychovatele v nějaké, zřejmě ruské šlechtické rodině.[10] Z toho patrně sešlo, protože od září roku 1910 Sedláček přijal místo učitele na dvojtřídní obchodní škole v Kolíně.[11] Po dobu jednoho roku tam vyučoval němčinu, češtinu a ruštinu.[12] Také si doplnil učitelské vzdělání a složil kolokvium z pedagogiky a psychologie.

V roce 1911 Sedláček přešel na Obchodní akademii v Karlíně s pracovním zařazením „suplující učitel ruštiny a ruské korespondence“. Na tomto ústavu strávil 28 let až do svého penzionování v roce 1939.

19. listopadu 1912 se Sedláček oženil s Pavlou Netušilovou, dcerou laboranta Vojtěcha Netušila.[13] Od roku 1921 měli pak Sedláčkovi trvalé bydliště na Kaizlově ulici v Karlíně.[14]

Od roku 1905 byl Sedláček pravidelně povoláván na různá vojenská cvičení.[15] Po vypuknutí První světové války Sedláček narukoval. Dvakrát byl vyznamenán – Železným křížem v roce 1916 a Stříbrným křížem v roce 1918.[16] Válku přežil ve zdraví a tak se po demobilizaci mohl vrátit domů.

V roce 1910 Sedláček publikoval v Listech filologických výtah ze své stejnojmenné diplomové práce K osudu praslovanských slabik dlouhých v češtině . Myšlenky tam uvedené dále rozpracoval ve dvou článcích K přízvukovým otázkám jazyků baltoslovanských ve Sborníku filologickém v letech 1910-11. Souhrnně jsou Sedláčkovy názory na vývoj slovanské nominální akcentuace prezentovány v knize Přízvuk podstatných jmen v jazycích slovanských, kterou roku 1914 vydal vlastním nákladem. Přitom už čtyři roky pracoval jako středoškolský učitel, dva roky byl ženatý a očekávalo se, že brzy založí rodinu a bude mít existenční starosti. Do toho navíc přišla válka a Sedláček musel odejít na frontu.

Dopis J. Zubatému z 26.3.1915 dokládá, že Sedláček stále měl vědecké ambice :"…Jsem živ a zdráv a tudíž se má habilitační žádost nestala posud bezpředmětnou. Vyřízení v době zákonité – do konce letního běhu – mně stačí, protože kdo ví, budeme-li do té doby doma. Polštině bych již mohl a chtěl vyučovat…"

Válka ovšem tak brzy neskončila. Nemáme doklady o tom, zda Sedláček svou habilitační žádost skutečně podal. Možná ano, ale nebyla kladně vyřízena, možná ji Sedláček nepodal a rozhodl se vědy zanechat. To jsou jen spekulace. V každém případě už v dubnu 1917 byl Sedláček připuštěn (patrně po předchozí žádosti) k Učitelské zkoušce z ruské řeči a korespondence.[17] Pro zajímavost uvedeme požadavky, které Sedláček musel splnit, aby se stal kvalifikovaným učitelem ruštiny:

Především to byl „domácí úkol“:[18]

1."Z ruského jazyka: Akcentuace přídavného jména v jazyce ruském. Úvodem budiž předeslán kriticko-bibliografický přehled prací o akcentu ve slovanštině, zvláště pak v jazyce ruském. Práce budiž napsána jazykem ruským."

2."Z ruské korrespondence obchodní: Provésti jest asi desíti – nejvýš dvanácti – dopisy, a to až do konečného vyúčtování, obchodní transakci mezi moskevskou X firmou, obchodující kožešinami sibiřskými, a X firmou pražskou, počínaje cirkulářem firmy ruské. Do počtu dopisů buďtež včleněny dva dopisy upomínací s příslušnou odpovědí omluvnou, a ve všech dopisech, cirkulář vyjímaje, buďtež uvedeny buď v závorkách anebo na okraji obraty a fráze obdobné. Ke konci buď připojen stručný nástin o tom, jak by kandidát objasnil svým žákům celý postup transakce."19]

Oba tyto úkoly Sedláček vypracoval a odevzdal a komise je shledala velmi dobrými. Pak následovaly ústní zkoušky. Nejprve to byla letní zkouška z ruštiny a ruské obchodní korespondence. Sedláček dostal tyto úkoly:

"Dvinská listina XV.stol. č.14. (vyd. Šachmatov str.25)budiž podrobně gramaticky vyložena."

"Kateřina II. a její vrstevníci v literatuře ruské. Práci jest napsati jazykem ruským." Oba úkoly zhodnotila komise jako dostatečné.

"Jaký má býti sloh obchodní korespondence (jazykem ruským)."

"Několik dopisů (ne více než-li čtyři nebo pět) týkajících se nákupu sibiřských kožišin (jaz. ruským)."

Z těchto dvou úkolů dostal Sedláček velmi dobrou.

V zimním období to pak byly zkoušky z obchodní nauky, účetnictví, korespondence a prací kontorních a zkouška z češtiny.

Výsledné hodnocení bylo:

"Z ruského jazyka jako předmětu hlavního s výsledkem dostatečným"

"Z ruské obchodní korespondence jako předmětu hlavního s výsledkem velmi dobrým"

"Z nauky obchodní jako předmětu vedlejšího s výsledkem dobrým"

"Z účetnictví, korespondence a prací kontorních jako předmětu vedlejšího s výsledkem dobrým"

"Z češtiny jako jazyka vyučovacího s výsledkem velmi dobrým."

"Dne 16. prosince 1918 byl Sedláček uznán způsobilým vyučovat ruštinu a ruskou obchodní korespondenci na vyšších školách obchodních s českým jazykem vyučovacím."[20]

5.11.1919 se konala schůze městského zastupitelstva v Karlíně (38 členů a starosta Petr Zenkl).[21] Na této schůzi byl František Sedláček jednohlasně jmenován definitivním učitelem s titulem profesor.

Dne 14. 10. 1918 se manželům Sedláčkovým narodila dcera Ludmila.

Jak je zřejmé, Sedláček měl tedy po válce úplně jiné starosti než bádání v akcentologii. Existenční problémy byly zřejmě důvodem, proč Sedláček zanechal vědecké dráhy. Patrně se také přestal seznamovat s odbornou literaturou a ztratil kontakt s univerzitním prostředím. Poslední dopis J. Zubatému je z roku 1915; jiné dopisy se v archivu Zubatého ani v archivu jiných českých vědců nezachovaly.

Na obchodní škole v Karlíně Sedláček působil až do 31.12. 1939. Určitě se v činnosti školy nějak více angažoval. Obchodní škola vydávala každý rok výroční zprávy, kam přispívali i učitelé. Bohužel, žádná z těchto zpráv se nezachovala a podle vyjádření současného ředitele (dnes obchodní akademie) byly patrně všechny tyto zprávy po roce 1948 skartovány nebo se nacházejí neznámo kde. Prozatím nemáme jakékoliv zprávy o Sedláčkově činnosti v této instituci.

Rok 1939 byl osudným nejen pro český národ, ale i pro Sedláčka. Podle všech skutečností byl předčasně penzionován "Se zřením k vynesení ze dne 21. srpna 1939, č.106.456/39-II/3[22], které Vám bylo doručeno dne 1.září 1939 a proti němuž jste nepodal námitky ve stanovené lhůtě, dávám Vás...do trvalé výslužby dnem 31.prosince 1939..."[23] V Sedláčkově rodině panuje přesvědčení, že Sedláček si svůj odchod víceméně zavinil sám, protože říkal, co si myslel, a se svými názory se netajil. Politicky měl být orientován doleva, pravděpodobně ve třicátých letech vstoupil do KSČ a v období procesů v padesátých letech z ní vystoupil.[24]

Podle Pavla Bíly a Heleny Aujezdské byl Sedláček velmi svérázný člověk. Vášnivě se učil cizím jazykům. Několik z nich pochopitelně uměl aktivně, určitě rusky, německy, srbochorvatsky. Pasivně znal kolem dvaceti jazyků.[25]Jazyky se učil také tím, že srovnával cizojazyčná vydání Nového zákona.[26] Sám pak ze svého platu podporoval nadějné studenty, aby se cizímu jazyku učili a sám dokonce „vyhledával oběti“, které by mohl nějakému jazyku učit. Svou dceru Ludmilu poslal na studijní pobyty do Francie a Belgie. Jazyky byly jeho jedinou vášní. Zachoval se Sedláčkův lístkový katalog, kde si Sedláček sestavoval jakýsi „multivoc“ – tedy slova s odpovídajícími ekvivalenty v různých jazycích [27]. O praktičnosti tohoto slovníku je možné pochybovat - Sedláček si totiž jen vypisoval, jak se které slovo řekne v určitých jazycích. Doklady jsou hlavně z indoevropských a semitských jazyků, ovšem bez příkladů nebo rekonstrukcí původních tvarů.

Sedláček byl nepraktický člověk, nespolečenský, manuálně nezručný kromě zahradnických prací a nesportovní. Neměl prý představu o každodenním chodu domácnosti. Byl patriarchální typ, který přiděloval peníze a nenacházel pochopení pro zdánlivě nepraktické věci. Ve stáří už měl jen jedinou zálibu, a to studium jazyků.[28]

František Sedláček zemřel 3.2.1965 v Praze 4 v léčebně dlouhodobě nemocných, o čtyři roky později, než jeho manželka Pavla. Nezanechal po sobě žádnou registrovanou pozůstalost a i archivní doklady jsou velmi kusé. Sedláčkova vědecká kariéra byla velmi krátká. Sedláček také nepracoval v žádné vědecké instituci a jeho odborné práce byly spíše dílem vzdělaného amatéra. Nebýt toho, že byl po válce citován a objevován v zahraničí [29], zapadl by i on v zapomění. Tato práce by měla alespoň částečně zaplnit mezeru v tom, co o Sedláčkovi víme.