S vědomím, že tím snad mohu usnadnit práci nějakému budoucímu doktorandovi, který bude v online archivech[1] sbírat informace o vzniku lingvistických kroužků, pokusím se zde napsat pár řádků k dějinám jednoho takového sdružení, které kdysi sebevědomě zvolilo název Společnost Viléma Mathesia. Předem se omlouvám, že styl tohoto textu bude poněkud subjektivní a proložen množstvím poznámek a odboček, které mě při psaní tohoto článku napadly. Pro lepší představu budoucího badatele si dovolím začít uvedením stručného kulturně-politicko-ekonomického kontextu, protože tomu snad za pár let už nikdo ani nebude věřit.

Je pozdní večer, nikoliv první máj, nýbrž jedenáctý leden roku 2013. Venku je náledí a slabě pod nulou. Samostatné České republice je sotva dvacet let a i mimo tento zimní čas celou tuto zemi dusí oboustranný zápal morálky. Ve vládě zasedají ministři strany, která nebyla nikdy na volebních lístcích, politici všeobecně ignorují zájmy voličů, s Novým rokem přišla nová vlna zdražování čehokoliv a pro občany je připraveno další mediálni divadlo: jdou si dnes poprvé sami zvolit svého prezidenta. Výběr je poměrně pestrý ze škály devíti kandidátů, na jejímž jednom konci jeden hovoří o potřebě utlumení humanit„ár“ních oborů na vysokých školách, protože tyto obory prý jenom spotřebovávají, žádnou hodnotu nevytvářejí.[2] Na konci druhém je člověk, jehož prioritami jsou vzdělanost, kulturnost a tolerance. Má volba padne právě na tohoto člověka, všestranně nadaného univerzitního profesora. Z těch devíti kandidátů většinu zahraničních médií zaujal jenom proto, že je potetovaný od hlavy až k patě, jinak by si ho ani nevšimli. Jak sám říká, jedenadvacáté století bude století vizuální.

Litr benzinu Natural 95 se dá natankovat za 34 korun českých a jednorázová jízdenka pro centrum Brna (na 60 minut) stojí 25 korun. Ojro[3] je za 26 káčé[4] a doláč[5] za devatenáct[6]. Meníčko[7] v restauraci přijde na 70 korunek a k hrachové polévce si za rohlík gumák připlatí gurmáni dvě korunky. Základní tarifní plat odborného asistenta s Ph.D. je 21100 hrubého.[8] Roční předplatné časopisu Slovo a slovesnost příjde na snesitelných 340 Kč (včetně poštovného). Quirk et al. (1985)[9] se na Amazonu[10] prodává stále za hrozivých $118.81 ve slevě a s frí[11] shipping, které však pro Česko[12] neplatí. Naštěstí toho Quirka už nějaká dobrá duše naskenovala a dala na net[13].

Z pohledu kalendáře je malinko naškodu, že včerejší desátý leden nepřipadl na pátek, nýbrž na čtvrtek, neboť v opačném případě by vše pěkně zapadalo do sebe. Tehdy, před deseti lety, to totiž bylo desátého ledna v pátek, kdy se v opavské pracovně profesora Aleše Svobody[14] sešla skupinka, kterou bychom mohli s nadsázkou nazvat „the Gang of Four“[15].

Atmosféra v místnosti byla tehdy přímo elektrizující. Slovy klasika by se dalo bývalo zvolat „Elementálové jsou nám nakloněni!“. Nakloněno nám bylo i složení té skupinky: všichni zapálení jazykozpytci[16], z toho jeden dokonce německé národnosti. Zdůrazňuji to především z toho důvodu, že ta čtyřka v něčem připomínala obsazení památné schůzky konané dne 6. října 1926[17]. Však také právě ona byla pro nás jednou z klíčových inspirací k založení našeho sdružení. Na rozdíl od první schůzky PLK nicméně první přednáška Společnosti Viléma Mathesia proběhla až vlastně rok poté, dne 18. února 2004, kdy ve „sluchátkové“ učebně M9, později přetvořené na počítačovou laboratoř, profesor Svoboda přednesl příspěvek s názvem „Firbasovy sémantické dynamické škály (a co s nimi dál?)“, po němž následovala příjemná diskuze. Od té doby do dnešního dne sdružení uskutečnilo více než šedesát setkání, z nichž většina byla spojena s odbornou přednáškou.

Je třeba zdůraznit, že oproti přednáškám v PLK většina těchto přednášek souvisela především s přůběžnou náplní vědecké práce v doktorském studiu, neboť členy sdružení byli povětšinou studenti doktorského studia anglického jazyka. Obsahové zaměření příspěvků nastiňuje níže připojený seznam. Ale byly i přednášky externích hostů - nečlenů sdružení, docentů i profesorů. Ten celý rok, který oddálil konání první přednášky, měl svůj důvod: s ministerskými orgány bylo nutné dojednat právní záležitosti spojené s existencí sdružení, ale také se připravoval elektronický časopis philologica.net, který byl oficiálně představen e-generaci dne 13. ledna 2004.[18] Členové Společnosti Viléma Mathesia od té doby soustavně uskutečňovali cíl sdružení, který byl do Článku III. stanov sdružení formulován následovně:

„Cílem činnosti sdružení je podporovat vědu, vzdělání, tvořivý aktivismus, zprostředkovávat konfrontaci a výměnu názorů v těchto oblastech, zejména pak v oblasti zkoumání jazyků. K dosažení tohoto cíle bude sdružení

• vydávat periodické a neperiodické publikace (tištěné i elektronické);
• organizovat a podporovat přednášky, semináře, workshopy a konference;
• zřizovat a spravovat stipendijní fondy a účelně nakládat s jejich prostředky;
• spolupracovat s dalšími organizacemi s podobným zaměřením.“

A co členská základna Společnosti Viléma Mathesia? Již bylo zmíněno, že u zrodu sdružení byli čtyři, kteří na počátku také naplnili základní orgány sdružení: jednak předsednictvo složené z předsedy, tajemníka a hospodáře, jednak revizora (viz přehled níže). Celkový počet členů sdružení v prvním desetiletí kolísal vždy kolem čísel osm, devět, deset. Shodně s Mathesiem (1936: str. 139)[19] můžeme s uspokojením konstatovat, že

„Při takovém počtu účastníků mohl se ovšem dlouho udržet milý zvyk s radostí hned od počátku přijatý, že se mimo schůze skutečně přednáškové a debatní ... střídavě konaly ... schůze méně formální, o kterých se zápisy nevedly.“

U nás se zápisy jako takové přímo nevedly ani v případě schůzí přednáškových. Pokud však bude míť ctěný badatel píli a chuť, měly by být někde k dohledání prezenční listiny jednotlivých setkání, a to i těch méně formálních. Zcela jistě by měla existovat prezenční listina ze dne 18. února 2004. Při troše štěstí bude možné v elektronických archeonalezištích dohledat i pár fotografií z některých setkání, jako je například tato ze setkání konaného dne 6. února 2008:

Jak už tomu bývá, i v případě Společnosti Viléma Mathesia měla zcela zásadní význam pro vznik a následnou existenci sdružení osobnost jednoho jejího spoluzakladatele, již výše zmíněného profesora Aleše Svobody (na fotografii nejvíc vpravo). Bohužel osud mu nedopřál dožít se tohoto skromného výročí, neboť od zakládající schůze mu vyměřil už jen sedm let života. Byl to nicméně bezesporu profesor Svoboda, který tehdy v nadšení svých žáků a pozdějších kolegů rozpoznal skutečné nadšení pro věc, a tak neváhal ani na okamžik a svým jménem odborně zaštítil právě se rodící dítě. Nyní ve svých deseti letech je, troufám si tvrdit, tento k(l/r)ou(č/ž)ek stále živý, zdravý a zvídavý. Mělo by být možné se o tom vždy přesvědčit na jeho internetových stránkách mathesius.org.

Jistě, mohli bychom si upřímně přiznat, že se Společnost Viléma Mathesia může jen s obtížemi srovnávat s věhlasným PLK. Pokud si ale uvědomíme, kam se posunula doba, kdy vše je dnes relativně rychlé a pomíjivé, můžeme s potěšením shrnout, že těch prvních deset let existence občanského sdružení Společnost Viléma Mathesia bylo velmi důstojných, mělo svůj smysl a zanechalo nesmazatelnou stopu na mapě jazykovědných sdružení a v osobních i profesních životech jeho členů. Mnohé z nich to inspirovalo, jiné zase povzbudilo a další třeba nasměrovalo. Celkový obraz té desítky je ale veskrze pozitivní. Do desítky druhé tedy můžeme s radostí popřát mnoho zdaru a minimálně stejný počet příjemných setkání nad otázkami jazyka, jeho formování, struktury, užívání a prožívání[20].